.st0{fill:#FFFFFF;}

Výroba

Plánování výroby, jak je neznáte

 01/08/2020

Autor: Josef Čipera

Manažeři a majitelé výrobních firem, především s kusovou nebo malosériovou výrobou, si neustále kladou otázku: Jak je možné, že se doposud nenašel nikdo, kdo by věděl, jak vytvořit splnitelný výrobní plán. A jak to, že ani nejlepší informační systémy s tím nedokáží pomoci?

Vědí totiž velmi dobře, že kvůli tomu pracovníci provádí činnosti, které jsou zbytečné a nepřináší žádnou hodnotu, např. mění priority zakázek, přeseřizují stroje, zajišťují přesčasy a směny navíc, narychlo shánějí materiál, zbytečně manipulují s polotovary atd.

Tyto ztráty se samozřejmě promítají do produktivity a vůbec ekonomiky celé firmy, která tak přichází o nemalé peníze.

V čem je tedy problém a co s tím udělat?

Hlavní příčinou je to, že se vnější prostředí radikálně změnilo. Sériová výroba byla postupně nahrazena výrobou malosériovou nebo dokonce kusovou. Bohužel reakce firem na tuto změnu byla nulová. 

I nadále převládá princip tzv. "mrp" plánování, který je vhodný pro plánování velkých sérií výrobků. Celkem logicky tak v případě kusové a malosériové výroby selhává. A jelikož tento plánovací princip obsahují současné celopodnikové ERP informační systémy, je zřejmé, proč nedokáží pomoci. 

Nedokáží to ale ani systémy tzv. pokročilého plánování, známé pod zkratkou APS, protože vychází ze stejných předpokladů. 

Vyřešit plánování výroby znamená začít úplně znovu. Začít tím, co je opravdu pro plánování a řízení výroby malých sérií výrobků nebo kusové výroby potřeba. Nezbývá než vytvořit nový výrobní systém.

řešení přitom může být velice jednoduché. S nadsázkou by se dalo říci, že stačí zaměnit tři písmena, tj. zaměnit "mrp" za "dbr", viz následující tabulka:

"mrp"

"dbr"

složitost 

jednoduchost

"krmení počítačů" daty

čas věnovat se práci

velká rozpracovanost

plynulý tok výrobou

neustálé změny priorit

vybalancovaný výrobní plán

"hašení problémů"

fungující systém

chybějící materiál

včas zajištěný materiál

Zcela zásadní rozdíl bychom měli hledat v úrovni detailu. V případě sériové výroby vzniká výrobní plán rozpadem kusovníků a výpočtem výkonových norem, což je hodně složité a často i nemožné bez výpočetní techniky.

Obvykle se zpracovávají velké objemy dat, která se musí neustále aktualizovat. I tak některá data, dokonce klíčová pro výpočet plánu,  nelze přesně určit, např. přechodové časy (z jednoho pracoviště na druhé). Závisí totiž na tom, jaká fronta práce zrovna bude na tom kterém pracovišti.

Výjimkou tak není plán, který např. ukazuje, že objednat materiál pro danou zakázku jsme měli už před měsícem nebo začít vyrábět před týdnem. Anebo naopak, začneme podle plánu tak pozdě, abychom nevytvářeli zbytečné zásoby, že nedodržíme termín dodání.

Naproti tomu nový plán pracuje s daty, která zatěžují především kapacitu tzv. "hrdla", kritického zdroje, který rozhoduje o tom, kolik toho firmou "proteče". Ostatní pracoviště nepředstavují problém, protože mají nadbytečnou kapacitu. Plán je tak jednoduchý, nenáročný na data a hlavně splnitelný.

Hlavní myšlenkou je v tomto případě docílit tzv. plynulého toku zakázek výrobou, což znamená menší rozpracovanost, zrychlení průchodu zakázek výrobou a tím zkrácení průběžné doby, minimální manipulace s polotovary nebo podsestavami atd.

Pak je mnohem snazší dodržet pořadí provádění zakázek a dokonce předat řízení autopilotovi. 

Toto dokáže nejlepší plánování a řízení výroby, které v současné době existuje, známé pod zkratkou Drum-Buffer-Rope (DBR). Jeho podrobnější popis přesahuje rámec tohoto příspěvku, avšak více se můžete dozvědět v příspěvcích pod kategorií Výroba, nebo nás můžete kontaktovat zde.

P.S.: Nejspíše není náhodou, že DBR používají světové firmy jako Boeing, Toyota a další. Nyní mohou toto jedinečné know-how využít i české a slovenské firmy.

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}
>